MAGICKÁ HRANICE 4000 METRŮ

Více než jen vysoké hory

Vrcholů, které narostly do oné magické hranice 4000 metrů najdeme v Evropě několik desítek a nacházejí se na území Švýcarska, Itálie, Francie a mnohdy leží na hranici zmíněných států. Jejich přesný počet je předmětem mnohých diskuzí, nicméně oficiální seznam Mezinárodní horolezecké federace UIAA čítá 82 samostatných vrcholů, které se tímto také stávají terčem mnohých sběratelů. Více než kvantita je ovšem důležitý zážitek z každého takového výstupu a motivace pro další výpravy. Dovolte tedy představit vám několik z oněch osmi desítek a třeba vás tím motivovat pro objevení kouzelného světa, kterému kralují ledovce a řídký vzduch.

Čtyřtisícové celebrity

Některé hory si vydobyly slávu díky své eleganci a kráse, historii výstupů nebo jen zkrátka tím, že narostly do dostatečně velké výška. K takovým patří bezesporu Mont Blanc (4810 m), který není nijak technicky obtížný a ročně láká tisíce horolezců, ale přesto ho nelze podceňovat. Navzdory podobnosti jmen nelze akci pojmout jako výstup na Blaník,jedná se o seriózní ledovcový terén, kde je zapotřebí nejen fyzická zdatnost, ale i zkušenost s pohybem v tomto prostředí. Východ slunce na nejvyšším vrcholu Savojských Alp nicméně stojí za to zažít!

Stejně legendární je i nejfotografovanější hora světa s nezaměnitelnou siluetou. Matterhorn/Monte Cervino (4478 m), leží na hranici Švýcarska a Itálie a z Zermattu nabízí pohled do své obávané severní stěny. Na této hoCoerou s několika mrazivými bivaky prostoupil Walter Bonatti přesně o 100 let později.

Výškové prvenství si drží také méně známý vrchol Dom (4545 m), který je nejvyšším bodem ležícím zcela na území Švýcarska (ostatní vyšší jsou na hranici s Itálií). Technicky nijak obtížný výstup normálkou vyžaduje vystoupat z údolí Randa více než tři výškové kilometry a nelze si ho nijak usnadnit lanovkou. Kromě dobrého pocitu ze solidního sportovního výkonu budete náležitě odměněni i výhledem na celé Walliské Alpy, které jsou domovem celé poloviny ze všech čtyřtisícových vrcholů.

"Snadné" čtyřky

Uvozovky v nadpise jsou zcela na místě, protože žádný výstup není zadarmo a díky ledovcovému terénu a vysoké nadmořské výšce zahrnuje objektivní nebezpečí. Přesto nalezneme řadu hor, které se řadí mezi ty snáze dostupnější, které nevyžadují žádné zvláštní lezecké schopnosti a splňují tak předpoklad vhodných cílů pro vstup do světa čtyřtisícovek. Za zmínku a doporučení určitě stojí walliské vrcholy Lagginhorn, Weissmies, Bishorn, dále pak mnoho nižších vrcholů v masivu Monte Rosy (Pyramide Vincent, Breithorn, Castor a další), italské Gran Paradiso a francouzské Écrins.

Na předních hrotech

Z chodeckého terénu se mžikem přesuneme do toho vertikálního. Pro ty, kteří hledají větší výzvy, se nabízí prakticky netušený prostor. Na většinu vrcholů vede kromě tzv. normálek (nejsnazší a nejvyužívanější varianta) i řada dalších linií, které náležitě otestují vaše lezecké schopnosti. Z pestré palety obtížnosti si můžete zvolit od stěn, které jsou vhodné pro běžné smrtelníky – například severní stěna Lenzspitze nebo Mnicha – až po extrémy na hranici současných lidských možností – ty nalezneme například v severce Grandes Jorasses nebo v jižnách stěnách Mont Blancu.

Nadýchaným prašanem i strmým firnem

Pokud patříte k milovníkům zimních sportů a lyžování, nabízí se vám celá řada vrcholů, které jsou výtečnými cíli pro skialpinistické výpravy. Mnohé z nich jsou dokonce na lyžích lépe a rychleji dostupnější. Například dvojice Strahlhorn a Rimpfischhorn vyžaduje v létě velmi zdlouhavý a nezáživný pochod po ledovci, který na jaře ve sjezdu překonáte jedna, dvě. V jarní skialpové sezóně jsou oblíbené také vrcholy Monte Rosy dostupné z italského lyžařského střediska Alagna Valsesia nebo oblast Mont Blancu, kde si to užijí především zkušení lyžaři mířící za strmými žleby (pokud se na to cítíte, můžete zkusit sjet třeba Whymperův kuloár na Aiguille Verte). Chcete-li si užít putování rozlehlou a liduprázdnou pustinou, zamiřte pak do Bernských Alp, nejodlehlejší části Alp, která je domovem 9 čtyřtisícovek a největších evropských ledovců.

Hřebenovky nade vše

Osobně mám převelice rád výstupy po skalnatých nebo sněhových hřebenech, které umožňují vychutnat si panoramatické výhledy a horskou atmosféru ještě o něco intenzivněji. Byť se většinou jedná o náročnější varianty, než jsou normálky, je zážitek z takové túry výrazně silnější a mnohdy dovolí spojit několik vrcholů v jednu trasu. K zřejmě nejslavnějším patří hraniční Rochefortský hřeben s možným pokračováním až na Grandes Jorasses, oblíbený je také přechod již mnohokrát zmiňované Monte Rosy nad Zermattem, kdy lze během několika dnů "posbírat" až 17 čtyřtisícovek (uznávaný alpinista Ueli Steck to stihl bez lanovek v jednom dni!). Nádherný, i když poněkud náročnější, je traverz Schreckhorn-Lauteraarhorn v Bernských Alpách a konečně legendární Biancograt, který je považován za nejkrásnější sněhový hřeben Alp.

Bezpečnost až na prvním místě

Jak vidno, je z čeho vybírat. Pokud vás láká svět vysokých hor, neváhejte a vyrazte ho prozkoumat. Pokud vám chybí dostatečné zkušenosti s pohybem ve vysokohorském terénu, využijte nabídky CK V-tour, která nabízí širokou nabídku specializovaných kurzů a organizuje množství výstupů v doprovodu zkušených horských průvodců a vůdců,  kteří zajistí veškeré plánování a vaši bezpečnost. Carpe diem!

text a foto: Jakub Cejpek www.cejpek.com

„OBJEVTE KOUZLO ČTYŘTISÍCOVEK V DOPROVODU ZKUŠENÝCH HORSKÝCH VŮDCŮ“