Stavět v horách stojí dvakrát víc. Tak proč to Alpenverein i přesto dělá?

Glungezer-Hütte: chata, na kterou fouká vítr 250 km/h

Glungezer-Hütte stojí na 2 610 metrech v Tuxských Alpách a od roku 2027 ji čeká rozsáhlá rekonstrukce. Chata z roku 1932 už dál nevyhovuje provozně, energeticky ani stavebně. „Bez sanace by důležité části chaty dlouhodobě nesplňovaly provozní, energetické, stavebně-technické ani zákonné požadavky,“ vysvětluje Romed Giner, předseda sekce Alpenverein Hall in Tirol, která chatu vlastní, pro rakouský Alpenverein.

Vyhrál ji architektonický návrh tyrolského architekta Armina Neurautera, vybraný v soutěži. Podobně jako u dalších horských staveb totiž Alpenverein dlouhodobě spoléhá na otevřené architektonické soutěže, aby pro každou chatu našel řešení na míru.

Co dělá tuhle rekonstrukci obtížnou, je hlavně poloha. Kolem chaty se mohou objevit nárazy větru až 250 km/h, a počasí navíc diktuje, kdy se vůbec dá stavět. Stavební sezona trvá jen od června do září. Proto se hodně součástí vyrábí už v údolí a na chatu se vozí jen to, co se skutečně použije. Odpadá tak zbytečný transport, dodávky navíc i odpad, který by se jinak musel z hor zase odvážet zpátky.

Obnoví se ložnice, sociální zařízení i zázemí pro nájemce a personál, počet lůžek ale zůstane stejný, 48. Zachovat se má historický charakter chaty: zůstane historická Prachenského světnice z roku 1935 od architekta Theodora Prachenského i fasáda z přírodního kamene. Celkové náklady vyjdou na zhruba tři miliony euro, chata bude po celé léto 2027 zavřená.

Reichenstein-Hütte: stavba, kterou zdrželo odvolání z Bavorska

Jiný osud má rekonstrukce Reichenstein-Hütte ve Štýrsku, ve výšce 2 128 metrů. Sekce Alpenverein Leoben tu plánovala zbourat starou chatu a postavit novou. Odborné posudky totiž ukázaly, že sanace už nedává smysl. Stavba měla začít v polovině června, dostala i kladné rozhodnutí úřadů o vlivu na životní prostředí.

Jenže přišlo odvolání, podala ho environmentální organizace z Bavorska, a o jeho oprávněnosti teď musí rozhodnout správní soud. Pro horskou stavbu je to citlivý zásah, stavební okno v horách je krátké a každé zpoždění může posunout celý projekt o celou sezonu, tedy fakticky o rok.

„Samozřejmě chceme se stavbou začít co nejdřív. Reichenstein-Hütte není jen důležitým horským zázemím, ale má význam pro celý region – pro horolezce, pro turismus, pro partnerské provozy i pro lidi, kteří se na tento projekt měsíce připravují organizačně a dobrovolnicky,“ říká Claudia Schagerl, předsedkyně Alpenvereinu Leoben. Náklady na novou chatu, která musí splnit přísné nároky na energetickou účinnost a šetrnost k přírodě, se odhadují na 2,5 milionu euro.

Bez dobrovolníků by to nešlo

Oba příklady ukazují, co všechno se za jednou rekonstrukcí chaty skrývá – peníze, povolení, počasí, logistika. A pak je tu ještě jeden faktor, bez kterého by žádný z těchto projektů nedával smysl: dobrovolnictví. „Jen s dobrovolníky bude možné zachovat naši alpskou infrastrukturu jako základ ‚turisticky prostupného Rakouska‘, dostupného místním i turistům, a zároveň jako nejefektivnější nástroj usměrnění návštěvníků,“ zdůrazňuje Georg Unterberger, vedoucí oddělení chat a cest Alpenvereinu.

Jak velký rozdíl dobrovolníci dokážou udělat, je vidět na Gamskarkogel-Hütte v Salcburku: 40 dobrovolníků tam za deset týdnů odpracovalo 4 400 hodin a přesunulo 75 tun materiálu, většinu prací zvládli ve vlastní režii.

Podobné výzvy přitom v posledních letech řeší i další chaty. Hinteralm-Haus, Schneealpen-Haus nebo Reichenstein-Hütte ve Štýrsku, případně Gamskarkogel-Hütte v Salcburku. Všechny ukazují totéž, nároky na alpské stavitelství rostou, a bez kombinace odborné práce, dobrovolnictví a trpělivosti by se žádná z těchto chat nedostavěla.