Turistika ve Švýcarsku

Tři barvy, které vás povedou terénem

Systém značení vychází z jednoduché barevné logiky. Každý, kdo přijede do Švýcarska, se přímo v terénu na rozcestnících, na kamenech, stromech i patních sloupcích setká se třemi základními barvami.

Žluté trasy = turistika (obtížnost T1 na škále SAC)

Žlutá je nejrozšířenější barva. Přibližně 64 % všech tras ve Švýcarsku tvoří tyto žluté. Jsou přístupné každému: terén je rovný nebo mírně svažitý, povrch zpevněný nebo dobře udusaný, bez nebezpečí pádu. Nevyžadují žádnou zvláštní výbavu ani fyzickou přípravu – stačí pevná pohodlná obuv.

V terénu se žluté trasy poznají snadno: na rozcestnících jsou žluté šipky s černým textem udávající název cíle a odhad doby chůze. Na trasách pak doplňují orientaci žluté kosočtverce přibité na stromy nebo sloupky. Žlutá je barva, s níž se setkáte v údolích, kolem jezer, na vycházkových okruzích u letovisek i na mnoha výstupech zpřístupněných lanovkami.

Pro českého turistu: přímá obdoba značených tras v podhůří Krkonoš nebo na Šumavě.

Červenobílé trasy = horská turistika (T2–T3)

Červenobílé pruhy označují přibližně 35 % všech tras. Jsou to právě ty cesty, které dělají z Švýcarska vyhledávanou destinaci: vedou zajímavějším terénem, mají větší převýšení, strmé úseky, místy nezpevněný povrch. Na rozcestníku poznáte tyto trasy podle žluté šipky s červenobílou špičkou; v terénu pak hledejte pruhy bílo-červeno-bílé na skalách a kamenech.

Důležité je, že červená barva zahrnuje dvě různé náročnosti:

• T2 (mountain hiking) – trasa je průběžně značená, může být strmá, místy exponovaná. Potřebujete dobrou fyzičku, trekové boty a jistý krok.
• T3 (demanding mountain hiking) – terén může být skalnatý, místy bez zřetelné cesty, v exponovaných úsecích bývají lana nebo řetězy jako jištění. Vyžaduje základní alpinské zkušenosti a pevnou obuv chránící kotníky. Stejně tak odolnost proti závratím.

Pro českého návštěvníka: T2 zvládne zkušený turista, T3 je hranicí pro rekreační návštěvníky bez horolezecké praxe.

Modrobílé trasy =vysokohorská turistika (T4–T6)

Modré trasy tvoří jen přibližně 1 % sítě, ale ve švýcarských horách na ně narazíte – typicky jako odbočku na rozcestníku, kde se nabízí náročnější varianta výstupu. Značení je bílo-modro-bílé. Tyto trasy mohou vést přes sněhová pole, ledovce, suťoviště nebo přes krátké horolezecké úseky. Místy značení zcela chybí.

Platformy jako SwitzerlandMobility tyto trasy ve své nabídce nezahrnují, ale například na webu Schweizer Wanderwege (schweizer-wanderwege.ch) je jich široká nabídka. Takže když na modře značenou odbočku uvidíte, měli byste rozumět tomu, co modrá barva v praxi znamená:

• T4 – vyžaduje schopnost pohybu v exponovaném terénu, nutná pomoc rukou, lezení 1. stupně UIAA; solidní alpské zkušenosti
• T5 – lezení 2. stupně UIAA, základní znalost práce s cepínem a lanem
• T6 – základní horolezecké vybavení + zkušenosti

Pro českého turistu: modré trasy nejsou pro rekreačního návštěvníka. Pokud se na rozcestníku setkáte s modrou šipkou, jde o jasný signál – tato cesta není pro každého.
 

Kde se s označením setkáte?

1. Na rozcestnících – směrovky uvádí barvu trasy (tvar a barva šipky), název cíle a odhad doby pochodu. Odhad vychází z průměrné rychlosti 4,2 km/h bez přestávek. Pozor: u červenobílých a modrobílých tras bývá na stejném rozcestníku i žlutá alternativa do stejného místa delší, ale bezpečnější trasou.
2. V terénu na kamenech, skalách a stromech – barevné pruhy označují směr a potvrzují, že jdete správně. U žlutých tras jsou to žluté kosočtverce, u červených bílo-červeno-bílé pruhy, u modrých bílo-modro-bílé.
3. Na mapách a v aplikacích – v aplikaci SwitzerlandMobility (ch.swisstopo.mobile nebo schweizmobil.ch/en/map) jsou trasy barevně odlišeny: žlutá linka = T1, červená = T2–T3, modrá = T4–T6.  Aplikace Schweizer Wanderwege (www.schweizer-wanderwege.ch) umožňuje filtrovat i vysokohorské modré trasy.

Než se vydáte na túru

Obuv rozhoduje. Na žlutých trasách postačí trekové boty s protiskluzovou podrážkou. Na červených trasách jsou nezbytné boty se zpevněným kotníkem. Na modrých se bez horolezecké obuvi a zkušeností neobejdete.

Počasí se mění velmi rychle. Ve velkých nadmořských výškách se může slunečný den změnit za dvacet minut v bouřku nebo sněžení. Základní výbava i na lehčí túru zahrnuje: pláštěnku/nepromokavou bundu, teplou vrstvu, krém na opalování, sluneční brýle. Předpovědi sledujte třeba přes aplikaci MeteoSwiss (švýcarská meteorologická služba, velmi přesná pro alpský terén) nebo Yr.no.

Aplikace pro plánování:

• SwitzerlandMobility / SchweizMobil – hlavní platforma pro plánování tras, offline mapy, filtrování dle obtížnosti
• swisstopo – vojenská topografická mapa Švýcarska online, detailní podklad pro náročnější turistiku
• SchweizMobil / Wanderland – přehled národních, regionálních i místních tras

Lanovky a horské železnice jsou v Švýcarsku výjimečnou výhodou. Mnoho výchozích bodů červených i žlutých tras je dosažitelných lanovkou z údolí, čímž odpadá nezáživné tisícimetrové stoupání a dostanete se rovnou do zajímavého terénu. Ceny jsou sice vyšší než v Česku, ale Swiss Travel Pass nebo regionální průkazy obvykle zahrnují výrazné slevy.

Rozcestníky udávají čas, ne kilometry. Vzdálenost je na švýcarských rozcestnících druhotná – primárně se uvádí odhadovaná doba chůze. Je to praktičtější: stejná vzdálenost může v alpském terénu trvat trojnásobně déle než v údolí.

Shrnutí

Pro naprostou většinu návštěvníků jsou dostupné a atraktivní trasy žluté a červené. Právě červené trasy přitom nabízejí to, co Švýcarsko dělá výjimečným: panoramata, hřebeny, výhledy na ledovce. Modré trasy jsou pak na rozcestnících jasně označené, ale v terénu už to může být s orientací složitější a jejich náročnost nelze podceňovat.