Velovista 2026: Od korutanských jezer do Slovinska po oblíbené cyklotrase Alpe-Adria

Po zimní pauze jsme letošní první zahraniční výjezd namířili tam, kam to máme z Brna kousek, do rakouských Korutan. Na přelomu dubna a května se tu konal druhý ročník Velovisty, oficiálního zahájení místní cyklistické sezony.

Byli jsme zvědaví, co se změní oproti loňské pilotní premiéře. Vřelé přivítání v klagenfurtském hotelu hned ukázalo, že na nadšení a ochotě se nic nezměnilo. I když jsme dorazili ve středu pozdě večer, recepce nás navedla do společné úschovny kol v nedaleké tělocvičně, předala startovní balíček a instrukce na další den.

Hlavní novinkou letošního ročníku bylo rozdělení akce do dvou prodloužených víkendů, které se časově překrývaly. Dal se tak koupit pětidenní balíček na první nebo druhou část, nebo obě spojit do osmidenního programu, a tací účastníci se skutečně našli. Velkou část prvního okruhu jsme projeli už vloni, takže jsme se letos těšili hlavně na nové etapy směrem od korutanských jezer dál na jih, po slavné dálkové cyklotrase Alpe-Adria do Itálie a Slovinska.

Že je Velovista mnohem víc než společná vyjížďka, jsme věděli. K jejím bonusům patří i termín, který se kryje hned se dvěma dny bez aut. V každém z obou programů jeden. První část otevírá Wörthersee Autofrei, druhou uzavírá Ossiacher See Autofrei: okružní silnice kolem těchto jezer patří jeden celý den jen cyklistům a in-line bruslařům.

Text a foto: Michael Pokorný  

První etapa k  hradu Hochosterwitz na chvostu pelotonu

Pro úvodní etapu jsme se rozhodli držet s celou skupinou, a abychom akci viděli z jiné perspektivy, zařadili jsme se úplně na konec více než třísethlavého pelotonu. Naskytl se odtud unikátní pohled na nekonečného hada cyklistů proplétajícího se krajinou i vesnicemi.

Vyráželo se z velkého náměstí v Klagenfurtu a hned bylo vidět, čím Velovista žije: drtivá většina účastníků jela na elektrokolech, nemalá část z nich ve věku šedesát a víc. Je skvělé, jak elektrokola otevírají podobnou akci i lidem, kteří by si na ni jinak sami netroufli. Skupina jede pohromadě, a přitom poměrně svižně, kolem osmnácti až dvaceti kilometrů v hodině. Organizátoři mimořádně dbají na bezpečnost: každou křižovatku i záludnost hlídá někdo ve výstražné vestě, asistuje policie i dobrovolníci, s pelotonem jede několik lidí z organizačního týmu. Kdo chce, vybírá si navíc každé ráno mezi svižnější a pohodovější skupinou.

I dlouhé polední pauzy organizátoři pojali jako setkání s typickou korutanskou realitou. Tu první jsme strávili na rozlehlém statku. Několik stavení, travnatý dvůr se stoly a lavicemi, k tomu úctyhodná stará stodola.

Okruh měřil něco přes šedesát kilometrů a s dvouhodinovou přestávkou nám zabral skoro celý den. Do Klagenfurtu jsme se vrátili kolem půl páté, právě když na náměstí vrcholil food festival a celé centrum žilo. Vloni jsme si město projít nestihli, letos jsme si na něj vyhradili celý večer. Po požáru v 16. století Klagenfurt vyrostl znovu v renesančním duchu pod rukama italských stavitelů, a to je na fasádách domů vidět na první pohled. Pravé kouzlo se ale skrývá až za úzkými průchody, které vedou na tajemná arkádová nádvoří. V mnohých se ukrývají hospůdky a vinárny s neopakovatelnou atmosférou.

Podél Drávy k tyrkysovému Faaker See

Následující etapa mířila k ikonickému Faaker See. Z Klagenfurtu nás cyklostezka vyvedla podél Lendkanálu do otevřené krajiny, pak jsme se přehoupli do širokého údolí Drávy. Výhledy na přehradní jezera, malebné vesničky, jejichž domy a kostelíky mají blíž ke Slovinsku než k Rakousku. S hřebenem Karavanek po levoboku jsme proti proudu řeky urazili téměř osmdesát kilometrů.

Stylovou chalupu v prázdninové vesničce v lesích nad Faaker See jsme si ani nestihli pořádně užít, protože záhy po příjezdu čekal shuttlebus do největších korutanských lázní, KärntenTherme ve Villachu. Na saunový svět, večírek s DJ a drinky v bazénu jsme se po loňské zkušenosti znovu těšili.

Alpe-Adria: po staré železnici přes hranice

Skutečným vrcholem Velovisty byla pro nás etapa po Alpe-Adria do Slovinska. Vymetená obloha, letní teploty, ideální počasí. Sjeli jsme k řece Gail a po cyklostezce mířili proti proudu, mírně vzhůru k rakousko-italské hranici. Před námi se jako magnet tyčily zasněžené štíty Julských Alp.

Pár detailů k trase: Alpe-Adria, celým jménem Ciclovia Alpe-Adria, patří k nejkrásnějším dálkovým cyklotrasám Evropy. Na zhruba čtyřech stech kilometrech spojuje Salcburk s Jaderským mořem v Gradu (kdo chce, pokračuje podél pobřeží kolem zámku Miramare až do Terstu) a cestou protíná Alpy. Korutany jsou jen jednou z jejích částí. Nejhezčí je způsob, jakým se trasa vine horami. Téměř výhradně mimo silnice, od rakousko-italské hranice navíc po staré železniční trati. Zůstala stará nádraží, kilometrovníky, kamenné viadukty, mostky i tunely, a mezi nimi výhledy na zasněžené dvoutisícovky. Jede se převážně mírně z kopce, takže krajina příjemně ubíhá a jízdu si vychutnáte bez velké námahy.

Jen co jsme se v Arnoldsteinu na Alpe-Adria napojili, bylo jasné, jak oblíbená je to cesta. Potkáte na ní dálkové cyklisty s brašnami i nedělní výletníky, vysportované skupinky v dresech i sólo jezdce. Atmosféru dělá i to, jak se s protijedoucími prostě zdravíte.

Na rozcestí, odkud se dá pokračovat buď do Tarvisia (a dál na Gemonu, Udine, římskou Aquileiu a k moři), nebo zahnout do Slovinska, nám to nedalo a zajeli jsme pár kilometrů navíc na pravé italské espresso v Tarvisiu. Městečko známe jen z dálky, z bezpočtu přejezdů po blízké dálnici, a tak nás překvapilo dlážděné náměstí s několika kavárnami, kupodivu plnými dalších cyklistů. Kostelní hodiny odbíjely poledne, ve slunci zářily zasněžené štíty Julských Alp a my si užívali klid, který jsme dlouho nezažili.

Cílem etapy byla Planica, světoznámá aréna skokanských můstků, kde padají rekordy v letech na lyžích. Už jen stát dole pod dojezdem mamutího můstku budí respekt, natož sjet z jeho vrcholu po zip-line. Zpátky k Faaker See, na rozlučkový večírek Velovisty, nás odvezl autobus.

Den bez aut a výlet k Pressegger See

Neděle patřila dni bez aut na Ossiacher See. Jezero dobře známe z předchozích let, takže jsme si dopřáli vlastní výlet na nová místa. Vlakem jsme dojeli na konečnou do Hermagoru, odkud nás cyklostezka vedla mezi čerstvě posečenými loukami kolem Pressegger See, dál k soutoku Gailu s Drávou u Villachu a po Drávské cyklostezce na dohled Veldenu, kolem Wörthersee zpět do Klagenfurtu. Prvních sto kilometrů letošní jaro na jeden zátah, skvělá tečka za nabitým prodlouženým víkendem.

A přesně v tom je síla Velovisty: nemusíte se držet hlavního pelotonu. Klidně se svezte se skupinou jen kus trasy a odpojte se, nebo si naplánujte celý den po svém. Starosti s logistikou, ubytováním i stravou stejně odpadnou, všechno je v ceně balíčku.

Termín na přelomu dubna a května je ideální. Velká vedra ještě nehrozí, ale v Korutanech už bývá příjemně. Skvělý způsob, jak rozjet sezonu a zároveň vypnout od všedního shonu. Velovista totiž rozhodně není závod. Díky rozdělení na svižnější a pohodovější skupinu si přijdou na své cyklisté každého věku, vítaní jsou i jednotlivci, ve skupině se známosti navazují rychle. Bez elektrokola to při alespoň trochu slušné kondici zvládnete také, etapy jsou většinou rovinaté. A potkáváte tváře, které jste tu viděli už loni, pomalu z toho začíná být tradice.

Jak se tam dostat? Z Brna jsou Korutany na pět hodin autem, díky novému Koralmskému tunelu navíc nově jezdí přímé vlaky z Prahy přes Brno až do Klagenfurtu a Villachu, třikrát denně. Kdo nechce brát vlastní kolo, půjčí si je na místě.

Korutany berou pohostinnost vůči cyklistům vážně, a tak nezbývá než vás pozvat na další ročník Velovisty na jaře 2027, který jistě přijde s dalšími novinkami. Kdo chce větší porci kilometrů, může si projet celou Alpe-Adria ze Salcburku přes Alpy až k Jadranu. Anebo úplně jednoduše, přijeďte do Korutan kdykoliv a užijte si cyklistiku na slunečné straně Alp.