Montana 198: Moderní nomádka v dodávce, a hlavně vynikající spárařka Kathy Karlo

Teorie odolnosti

Kathy Karlo

Byl pozdní listopad. Přes den se jižně orientovaný sektor Tennessee Wall vyhříval na slunci, jakmile však soumrak, postupně pronikající do všech zákoutí oranžově zářícího skalního pásu, začal vytlačovat slábnoucí paprsky slunce, teplota rychle klesla. Stíny, značící příchod večera, dosáhly i k západní části sektoru, kam jsme se schovaly před víkendovým ruchem. Proč jsem se do cesty pustila až tak pozdě? Žádný konkrétní důvod jsem neměla. Asi se mi nechtělo kamarádku otravovat s tím, aby mě dlouho jistila. Veselým tónem mě však ujistila, že jí to vůbec nevadí a že tam se mnou klidně zůstane až do noci. Začala jsem si tedy chystat friendy a další materiál.

Théo Blass po roce

Jan Virt, fotograf zaměřený na horské sporty, vášnivé horolezce a příběhy z vertikálního prostředí, ať už jsou to sluncem políbené vápencové útesy v jižní Francii nebo expedice do řídkého vzduchu

Théa znám tři roky. Roste a s ním i čísla, která leze. Už je to celý rok, co jsem Théa v Montpellier v jižní Francii viděl naposledy. Tehdy poslal cestu Guèrre d'usure, své druhé 8c. A už jsou to dva roky, co ve svých deseti letech přelezl Souvenirs du Pic, své první 8c. Théo vyrostl. Při mé první návštěvě Montpellier, v roce 2020 jsem mu přinesl čokoládu Kinder Bueno, abych prolomil ledy. Myslím, že by neodmítl ani dnes, ale už se mi zdálo hloupé nosit mu čokoládu.

Bez práce nejsou koláče po patagónsku

Jožo Krištoffy

Za dva dny se dá zvládnout leccos. Zajít na stěnu, do hospody a pak zase na stěnu… Nebo třeba udělat novou cestu Pain and Gain za 7a+ C1 na Aguja Desmochada v Patagónii, jako Ondro Húserka a Jožo Krištoffy.  

V Patagónii sme boli s Ondrom naposledy pred tromi rokmi v roku 2019. V tom čase nám prialo šťastie a podarilo sa nám preliezť cestu Southeast ridge na Cerro Torre (bývalá Compressor route) a… chcel som napísať, že na Poincenote sa nám až tak nedarilo, keď sme sa dvesto metrov pod vrcholom museli z dôvodu extrémne silného vetra otočiť, ale aspoň sme šťastlivo zostúpili v mrznúcom daždi a brutálnom vetre dole. Deň predtým však bolo perfektné počasia a my sme celý deň liezli v ceste 40 degrees Gruppo Ragni v severnej stene Poincenotu. Trochu zboku ale približne oproti nám sa týčila východná stena Desmochady. Ako sme postupovali stenou hore, veľakrát sme si protiľahlý masív Fitz Roya odfotili, niekedy na širokáč, inokedy pekne detailne. Ondrove dobré oko si pamätalo sprievodcu, a taktiež našlo ešte perfektnú líniu, okolo ktorej sa zďaleka netiahla žiadna iná cesta a ide direkt na vrchol.

The Great Siberian Traverse

Ondřej Pekárek

Znáš na naší planetě nějaké místo, kde se dá čtrnáct dní po sněžení jezdit v prašanu první lajny? Znáš místo, kde se předpověď počasí dokáže splést o 30 °C? Místo, ze kterého máš při každodenním výšlapu a sjezdu výhled na moře, a přitom ta obrovská vodní plocha mořem vlastně vůbec není? Já jsem jedno takové poznal – hory v okolí Bajkalu.

Než ti začnu vyprávět příběh o naší výpravě do údolí řeky Mamaj u Bajkalu, kde místní mezi horami vytvořili osadu chalup, musím se vrátit do roku 2015. V tomto roce vznikl film The Great Siberian Traverse od světově známé filmové produkce Sherpas Cinema. Film pojednává o cestě tří lyžařů transsibiřskou magistrálou z Vladivostoku až do Moskvy. Během cesty zastavili na třech místech: první zastávkou bylo údolí řeky Mamaj, dále pak lyžařské středisko Šeregeš a třetí pak srub lovce na Uralu. Všude panovaly naprosto fantastické sněhové podmínky a lyžaři se topili v obrovských přívalech sněhu.

Alchymisti z Bolatic

Honza Navrátil, na slova puntičkář, který v myšlenkách utíká do světa Jacka Londona a fyzicky do hvozdů, kde skály zarůstají mechem. V Montaně se zaměřuje na rozhovory a portréty inspirativních osobností

Kolik metrů polyamidového vlákna může vůbec být v takovém šedesátimetrovém laně? Stovky? Možná to budou spíše kilometry, napadlo mě, když jsem procházel – raději mírně sehnutý, abych se do výroby lan nezapletl až příliš – pod proudem těch tenoučkých, téměř průhledných žilek, které mi ve světle zářivek uháněly nad hlavou. Před koncem mé návštěvy ve slezských Bolaticích, malé obce ležící zhruba na půli cesty mezi Opavou a Ostravou, jsem se to dozvěděl. Vlastně se z mého dotazu vyklubala docela hezká matematicko-rozplétací úloha, která na nějakých deset minut plně pohltila vývojáře Víťu. Ale popořadě.

Aktuální Montanu si objednej online.

Pošleme ti ji do schránky: www.montana.cz/montana-2022-198